LUKÁŠ OLBORT

I z klubu v malé obci kousek od Brna se dá dostat do světa, případně do velkého českého basketbalu. Přesně toto platí pro pár odchovanců podolského klubu SK Renocar Podolí. I přesto, že nejsme zdaleka největší klub a našim cílem není výchova vrcholových sportovců, tak i mezi námi se najdou tací, kteří mají dostatek píle a odhodlání posunout se ve své basketbalové kariéře výš. My jsme jen rádi, že náš klub sloužil těmto hráčům jako odrazový můstek.

Radim Havel s Vojtou Růžkem hrají basketbal v univerzitních týmech v Americe (Vojta na univerzitě na Aljašce, Radim v South Georgia). Anička Benešová je stálým článkem dívčího klubu KP Brno, kde nastupuje v nejvyšší soutěži kadetek a juniorek. Dvojčata Richterovi hrají důležitou roli ve svém novém klubu SAM BŠM Brno, kde nastupují do extraligy U15.

Já bych vám však chtěl představit hráče, který má před sebou velmi slibnou kariéru. Jeho obrovská píle, ctižádostivost a zarputilost ho vždy hnala kupředu. Tím hráčem je Lukáš Olbort. Lukáš je téměř 17letý rozehrávač, který do svých 13 let hrál basketbal v Podolí. Díky mamince basketbalistce byl od útlého věku denně v tělocvičně, a když nebyl v tělocvičně, tak si házel venku na hřišti. Dovedl družstvo SK Renocar Podolí k několika úspěchům:

- 3. místo na národním finále kategorie U11 v Mostě (2015)

- 7. místo na národním finále U12 v Hradci Králové (2016)

- 5. místo na národním finále U13 v Praze (2017)

Momentálně je hráčem klubu Tygři Brno, se kterým měl loni nakročeno k velmi dobrému výsledku v kategorii U17 (sezóna se kvůli Covidu nedohrála) a předloni dovedl, jako nejužitečnější hráč, družstvo k titulu v kategorii U15. Je také hráčem nového brněnského projektu NEXT GENERATION BASKET BRNO, který pod vedením legendárního Luboše Bartoně hraje mládežnickou Euroligu. K tomu všemu je Lukáš součástí české reprezentace U17.

Položil jsem Lukášovi několik otázek:

ŠW: Nemohu začít jinak, než se zeptat na uplynulý rok 2020. Jaký byl pro tebe, jako studenta a zároveň basketbalistu?

LO: Určitě to byl jak pro mě, tak pro všechny hodně těžký rok. Osobně jsem se snažil posunout co nejvíce individuálně, ať už v basketbale, či ve škole. Sice v omezených možnostech, ale i přesto jsem udělal vše pro to, abych se po nucené pauze vrátil lepší. Takže bych rok 2020 neuzavřel úplně negativně, hodně věcí jsem se naučil, hodně věcí si srovnal a ujasnil si své priority.

ŠW: V Podolí jsme do tréninkového procesu, v rámci restrikcí spojených s nemocí Covid-19, zapojili online trénink, měli jste ve tvém klubu něco podobného?

LO: Z klubu Tygři Brno nám posílali tréninky a měli jsme pravidelné schůzky online, ať zůstaneme v kontaktu. Online tréninky jsem viděl u více klubů a beru to jako super nápad, který udrží jak profíky, tak děti u sportu. Mně osobně se poštěstilo podepsat profesionální smlouvu a tím pádem už trénovat normálně v hale.

ŠW: V Podolí jsi byl lídrem ve všech kategoriích, do kterých jsi nastupoval. Myslíš si, že i toto ti pomohlo prosadit se ať už v Tygrech Brno, reprezentacích, nebo momentálně v projektu Next Generation Basket Brno?

LO: Návyk "lídra" mi určitě pomohl a doteď se snažím být tahounem v jakémkoliv týmu, kde hraji. Osobně mi Podolí dalo chuť vyhrávat a udělat pro tým maximum. Každý zápas se snažím tlačit tým k vítězství, a jsem rád, že kolem sebe mám kluky, co pro vítězství na hřišti nechají všechno.

ŠW: Jak vzpomínáš na kempy v Podolí?

LO: Do Podolí na kemp jsem jezdil úplně od malička, a jezdil jsem tam moc rád. Ať už to bylo za basketem či kamarády. Vždycky to byl jeden z nejlepších týdnů prázdnin. Každý rok se tam sjela skvělá parta trenérů a osobností, kteří kemp udělali zajímavější a zábavnější.

ŠW: S podolským basketbalem je vaše rodina blízce spjata. Maminka nastupuje v družstvu žen, ty s bráchou Tomem jste v Podolí vyrostli do vrcholového basketbalu, starší brácha Honza pomáhá jak na našich kempech, tak při pískání různých turnajů. Jak ty osobně vnímáš Podolí a co pro tebe znamená podolský basketbal?

LO: Je to místo, které mě spojilo s basketem. Ano, basket jsem znal, mamka je baskeťačka a pořád jsem byl někde s ní, ale Podolí mě s ním spojilo trochu jinak. Naučil jsem se mít basket opravdu rád, už od dětství jsem ho začal brát jako jednu z priorit. Měl jsem opravdu štěstí, že to bylo právě Podolí, kde jsem začal. Trenéři, mamka, spoluhráči a kamarádi, prostě celá podolská rodina mě naučila basket milovat, a to jim nikdy nezapomenu. Podolí je místem, kam se vždycky budu velmi rád vracet.

Trenér SK Podolí Šimon Wojnar